Petra Kamínková v sobotu nepřijede na Ostravský maraton. Rozhodla se absolvovat 115. ročník Běchovice – Praha. Jedná se o nejstarší běžecký závod v Evropě a letos bude opět otevřeným mistrovstvím ČR v silničním běhu.

Petro, původně jsi zrušila start v Běchovicích a přislíbila účast na Ostravském maratonu. Co tě k tomu přimělo?

Navštívil mě Mirek Osladil a zeptal se, jestli bych nechtěla zkusit maraton v Ostravě. Prý je dobrý a rychlý. Moc se mi do toho tedy nechtělo, jenže pak přijel i pan Seitl a nakonec jsme se dohodli na mém startu.

Bylo by vůbec dobré po tvém startu na půlmaratonu v Ústí po šesti dnech nastoupit i na start maratonu?

To je právě kámen úrazu, protože to rozumné není. Proto mé stoprocentní rozhodnutí o startu v Ostravě muselo padnout až po tom, jak se budu po půlmaratonu cítit.

A závěr je tedy jaký?

Bohužel mě bolí celkem dost kotník, takže start v Ostravě možný není, přesto se zkusím dát dohromady alespoň tak, abych mohla běžet původně odřeknuté Běchovice.

Pro zajímavost – víš, kolikrát jsi už absolvovala maratonskou vzdálenost

Hlídám si svoji statistiku dost přesně. Mám za sebou celkem jedenáct maratonů.

I když tedy v Ostravě nepoběžíš, pokusíš se přesto v příštím roce o limit na olympijské hry v maratonu a zaměříš na to přípravu nebo to necháš na vývoji situace a nebudeš se speciálně připravovat?

Nechám všemu volný průběh, a jestli budu v únoru zdravá tak se zkusím připravit na dubnový maraton v Curychu a potom se uvidí.

Je v tvých silách limit na jaře zvládnout nebo bude vysoko nad tvé možnosti?

Limit ČAS ještě není znám, takže zatím nevím s jakým časem bude možné se dostat se až na olympiádu. IAAF vypsala limity A – ten je 2:37 a B – ten je 2:43. Uvidíme, s čím přijde ČAS.

Je vůbec u nás někdo, kdy by na limit mohl dosáhnout?

Pokud bude platit áčkový limit IAAF, tak u nás ho může zaběhnout snad jen Anička Straková.

Maraton je jedním ze symbolů olympijských her a určitě by na něm naši vytrvalci neměli chybět už z tohoto důvodu. Co ty si o tom myslíš?

Určitě by bylo dobré, kdyby se někdo kvalifikoval ať už z mužů nebo žen, ale limity jsou dané ve všech disciplínách a tak se není o čem bavit. Buď to někdo dokáže a pojede. Když požadovaný výkon nikdo nezaběhne, tak tam bohužel nemá právo taky nikdo startovat.

Nebylo by rozumné od ČAS vzhledem k této maratonské tradici na olympiádu do Londýna poslat nejlepšího muže i ženu na této trati u nás i bez ohledu na to, zda splnili jejich ostrý limit?

Ty mě tlačíš do debaty, která se rozběhla na běžeckých webech, ale podle mého názoru limit je limit a o tom se nemá diskutovat. Ani by to nebylo spravedlivé vzhledem k ostatní atletům, kteří svými výkony musí dokázat, že na olympiádu mohou jet.

Můžeš naznačit, jak se budeš pro příští sezónu připravovat?

Nemám v úmyslu něco měnit, protože mi moje příprava již dlouhodobě sedí, jen bych chtěla jezdit víc do Tater, protože mi trénink tam vyhovuje a má pro mě velmi důležitý přínos.

Jaké budou tvé hlavní priority?

V současné době zatím nejsem schopná říct, na co se zaměřím. Uvidím, až jak se podaří zvládnout zimu a jestli budu zdravá.

Držíš se mezi našimi nejlepšími vytrvalkyněmi neuvěřitelně dlouho. Budeš dál pokračovat i v příštích letech?

Běhám již osm let při zaměstnání a začínám už být z toho všeho hodně unavená, takže opravdu sama nevím, co bude dál a ani teď tak daleko nic neplánuji.

Kam, pokud budeš dál závodit, zaměříš své úsilí?

Jednoznačně se budu víc věnovat startům na českých silničních bězích. Už se mi nechce neustále jezdit po Evropě, když i u nás je dost hezkých a zajímavých závodů.

Baví tě běhat ještě po tolika letech, nebo je to prostě součást tvého životního stylu a neumíš si svůj život bez běhání představit?

Když je teplo a svítí sluníčko, to si vždycky z radostí vyběhnu do lesů kolem Svatého Kopečka u Olomouce, kde bydlím. Dokážu se i pěkně sama potrápit, ale v zimě se už sem tam musím do běhu hodně nutit. Ale život bez sportu si vůbec nedokážu představit.

Co bys vzkázala všem běžcům u nás a hlavně pak účastníkům Ostravského maratonu?

Všem přeji, aby měli z běhání a závodění hlavně radost. V tom vidím hlavní cíl současného běžeckého boomu. Samozřejmě v neposlední řadě i dobré výkony, ale v každém případě je důležité, aby nezapomněli naslouchat svému tělu!

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.