Již druhým rokem se mohou závodníci na běžeckých akcích v ulicích Prahy v rámci Marathon Music Festivalu Óčko setkat s kapelou Last Station. Zpěvák skupiny, David Štromajer, se zabývá také koordinací celého festivalu. Letos hráli hned vedle Národního divadla a BezvaBĚH se zajímal, jaké to vlastně je hrát maratoncům. David měl krátce po skončení letošního Volkswagen Maratonu Praha dobrou náladu, ale po celodenním zpěvu jsme žádné rozsáhlé odpovědi nedostali.

Na běžeckých závodech nejste žádní nováčci. Po kolikáté byly hrát letos Last Station na maratonu a kde se na vás letos můžeme těšit?

„Ano, je to už nějaký ten rok, co jsme na něm hráli poprvé. Letos jsme na maratonu hráli již po druhé a rozhodujeme se, jestli nevyrazit i na maratony mimo Prahu.“

Máte nějakou vtipnou příhodu z hraní na maratonech?

„Vždycky se něco stane. Nevím, jestli na to máme štěstí nebo to tak musí být. Naposledy to bylo, když se mikrofonu ujala jedna z přítelkyň a zazpívala si písničku Moje máma je emo. To byl opravdu zážitek.“ (úsměv)

Jaké to je, hrát pro několik tisíc lidí, kteří ale jen probíhají kolem? A jak se vám hrálo?

„Pocity jsou smíšený… Spíše převládá ten pocit, že opravdu někoho hecuješ k tomu, aby ze sebe vydal ještě nějakou tu šťávu. Ale občas zamrzí, že nám moc lidí nevěnuje pozornost. Naštěstí se umíme zabavit i po svém a hrálo se nám, až na tu zimu, skvěle.“

Umí se při maratonu lépe bavit čeští nebo zahraniční závodníci?

„To bohužel nerozeznám. Ono když hraješ, tak nepoznáš, jestli ten tanečník je Čech nebo cizinec. Řekl bych, že je to vyvážené.“

Někteří diváci ani nezapírají, že se rádi dívají na štíhlé běžkyně. Stíháte sledovat, jak hezké slečny právě probíhají?

„Tak za mě vůbec. Nestíhám ani své kamarády, kteří na mě mávají. Příště se asi více zaměřím na to, co kolem nás probíhá.“ (úsměv)

Užíváte si hraní při maratonu nebo je to hlavně dřina?

„Dřina to rozhodně není. Předevčírem byla docela kosa, ale ve chvíli, kdy už nemůžeme, tak si dáme třeba odpočinek a pak se jede dál. Na pohodu.“

Máte nějaký song, který je jako dělaný pro tyto závody?

„Tak okrajově to může být písnička s názvem Věř si, ale písnička Utíkej s refrénem „Utíkej – na nic nečekej“, ač je o dívce utíkajíc z míst, kde se jí nelíbí, sedí pro maratonce mnohem lépe.“ (úsměv)

Zatímco běžci vepředu potřebují pořádně svižnou hudbu, ti pomalejší ke konci uvítají spíše pohodové tóny – přizpůsobujete repertoár tempu běžců, kteří právě probíhají?

„Vůbec ne. Hrajeme to na střídačku, jak to zrovna vyjde… Třeba i teď kolem nás probíhali rekreační běžci před patnáctým kilometrem a zároveň ti rychlejší mířící na dvaatřicátý, tak to ani jinak nešlo.“

Hrajete také elitě nebo pro ně nemáte dostatečně rychlou hudbu?

„Začínáme hrát s prvním autem, které vidíme, takže určitě hrajeme i pro elitu, která teda určitě neví, kdo jsme a proč tam jsme.“(smích)

Diváky láká k trati fakt, že mohou vidět špičkové běžce nebo třeba své známé. Sledujete v kapele, že chodí i někteří diváci kvůli tomu, že si vás chtějí poslechnout a běh je až tak moc nezajímá?

„Ano, jsou i takový, ale dají se na rukou spočítat. Většinou je priorita ten běh, přičemž se občas zeptají, co jsme za kapelu.“

Hudba musí být pořádně nahlas, byla na vás někdy stížnost, že jste hlasití až moc?

„Setkali jsme se s tím jednou. Paní pracovala hned vedle, kde prodávala poznávací zájezdy Prahou, ale maraton je maraton a hudba musí být slyšet, takže ani policie po stížnosti nezasáhla.“

Davide, ty se kromě zpěvu v Last Station věnuješ také ostatním kapelám v rámci Maraton Music Festivalu. Jaké kapely na Maratonu zahrály?

„Jednalo se hlavně o kapely, které se zúčastnily hudební soutěže Startér LIVE XT3. Žánrově se jednalo hlavně o pop-rock, ale rozhodně se podél trati vyskytly všechny žánry.“