Slavnostní rámec významného výročí Běhu osvobození Vacenovic byl vidět na každém kroku. Rozlévalo se víno, hrála kapela, vařil guláš. Pohoda, jak se patří.
Až na ten vítr, který zvedal oblaka škvárového prachu tak, že to chvílemi vypadalo jako v písečné bouři někde na Sahaře. To jsem sice trochu dost přehnal, ale nešť.
A závodníci přispěli k 40. výročí závodu také pořádně svým dílem. Na start se postavili davy dětí a též dospělí se nenechali zahanbit. Masa 135 startujících už dělala i problémy na okruhové trati v místech, kde se běžci míjeli.
Nejlépe se v hlavním závodě dařilo Jakubovi Valachovičovi /AC Malacky – 21:46/, který se po druhém kole odpoutal od Tomáše Steinera /AK Drnovice – 22:01/ a bez problémů si doběhl pro vítězství. Třetí skončil bývalý výborný vytrvalec, teď už veterán nad 40 let, Martin Kleibl /Slovan Podlesí – 22:20/.
Ženám bezkonkurenčně vévodila Tereza Korvasová /AK Hodonín – 15:58/. Na ni žádná jiná závodnice neměla, jak je vidno podle časů dalších v pořadí, druhé Adriany Slaníkové /AK Hodonín – 17:18/ a třetí Ireny Pospíšilové /AHA Vyškov – 17:31/.
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí
Běh osvobození Vacenovic má už něco za sebou. Letos totiž připravili pořadatelé z místního SK Mogul Vacenovice již 40. ročník tohoto velmi populárního závodu. Právě na podobných závodech, kde jsem zamlada také závodil, si uvědomím, jak už je to dlouho, kdy jsem tu startoval poprvé. Neskutečné jak ten čas letí. Bohužel.
Ve Vacenovicích běží muži 6 km a ženy 4 km. Všechno se odehrává na dvoukilometrovém okruhu. Za stadionu se vybíhá do přilehlého lesíka, kde si běžci obtočí velký okruh, aby se vrátili na škvárovou dráhu zdejšího sportovního areálu. A tohle vše pak absolvují chlapi třikrát a dámy dvakrát.
Trať je téměř rovná a největším problémem je místo kopců krátký výběh do lesa v hlubokém plážovém písku, proto si tam běžci docela máknou. Tradiční samozřejmostí jsou zde také běhy pro děti od těch nejmenších až po mládež v kategoriích dorostu a juniorů.
Všichni se náramně bavili
Pohoda a dokonale připravený závod se vším všudy se podepsal také na dobré náladě běžců a vůbec všech účastníků.
„Dnes to tu bylo super,“ konstatoval Jakub Valachovič. „Navíc se mi běželo dobře a neměl jsem žádný problém v průběhu celého závodu. Ani jsem nebyl utahaný, přestože jsem přijel s dětmi již v osm ráno.“
„Ve druhém kole mě začalo píchat v boku a bylo po závodě,“ kroutil hlavou nespokojený Tomáš Steiner. „Bohužel se mi to nepodařilo rozdýchat a tak jsem běžel jen, jak to šlo, proto jsem naštvaný. Jinak si myslím, že bych musel běžet mnohem lépe.“
„Začal jsem trochu víc trénovat, mám už přece jen víc času,“ usmíval se Martin Kleibl. „Tak jsem se rozhodl vyjet i na závody, kde jsem kdysi běhával. Ale žádný velký návrat neplánuji. Budu běhat jen podle chuti a nálady.“
„Vrátili jsme se ze soustředění v Itálii a dnes mi to vůbec neběželo,“ svěřila se Tereza Korvasová. „Normálně jsem se trápila. A to jsem nešla nijak rychle.“
„Překopla jsem začátek,“ přiznala se Adriana Slaníková. „Začalo mě dokonce píchat v boku a do cíle jsem pak už jen doběhla, jak to šlo.“
„Už to snad trochu vypadá jako běh,“ odfoukla si s úlevou Irena Pospíšilová. „Přece jen ten návrat po mateřské bude chvíli trvat, ale určitě se zase rozběhám,“ dodala nakonec a šla se věnovat svým dětem.
Tak nějak proběhl slavnostně naladěný 40. ročník Běhu osvobození Vacenovic. Na závěr při vyhlašování nejlepších, když stavěl na stupně vítězů muže nad 70 let, nezapomněl Pavel Bíla dodat velmi důležitou zprávu: „Pokud to nevíte, tak Květoš Hána jako jediný absolvoval všech 40 ročníků zdejšího závodu.“
Co víc dodat. Klobouk dolů.
