Existuje několik běžeckých typů, podle toho jak přistupují k tréninku, k regeneraci, jak prožívají každý závod, jak běh zasahuje do jejich soukromého života.
Já je rozděluji na dva krajní typy, na běžce vědátora a na běžce pohodáře.
BĚŽEC VĚDÁTOR
Jedná se o sportovce, který využívá všech nejmodernějších vymožeností, která dnešní přetechnizovaná doba přináší.
Vlastní nejmodernější sporttestery, má několik typů běžecké obuvi – na dlouhé běhy, tempové běhy, rychlé běhy, závodní běhy a samozřejmě má i tretry. Je majitelem posledních módních výstřelků, co se týče funkčního prádla.
Sleduje gramáž běžeckého tílka, běžeckých ponožek i trenýrek. Sleduje vodní sloupce propustnosti potu směrem ven a deště směrem dovnitř. Je neustále obepnut hrudním pásem, bezdrátově připojený na svůj sporttester.
Stále sleduje svou tepovou frekvenci, s hrudním pásem navštěvuje i společenské akce, s hrudním pásem i spí, s hrudním pásem plní manželské povinnosti.
Po napojení hodinek na kompjůtr vytváří různé grafy, křivky a tabulky. Je napojen na GPS přes čidlo na botě, takže přesně ví kolik uběhl kilometrů a jak rychle, jakou má průměrnou rychlost, maximální a průměrnou tepovou frekvenci a kolik spálil kilokalorií.
Když mu jeho hodinky začnou při závodě pípat, ví, že dosáhl anaerobního prahu a podle předem připraveného plánu změní taktiku běhu. Váží se minimální 3× denně. Ví co je TF, TF max, VO2max, anaerobní práh, pronace, supinace…
Striktně dodržuje pitný režim, stravu má propočítanou na procentuální zastoupení bílkovin, tuků a cukrů a iontů. Na začátku zimní přípravy má přesně stanovený tréninkový plán, ví které závody a kde poběží.
Využívá všech nejmodernějších možností pro regeneraci organizmu. Základem všeho je teoretická příprava, běžec vědátor pravidelně odebírá časopisy o běhání, má zakoupenou a prostudovanou dostupnou literaturu o běhání, samozřejmě denně sleduje všechny internetové běžecké stránky.
Běh se stal jeho každodenní, nepostradatelnou součásti života.
BĚŽEC POHODÁŘ
Druhým protipólem je běžec pohodář. Tento běžec nad běháním moc nepřemýšlí. Vyběhne na trénink v botech, po kterých v botníku zrovna sáhne. Tyto již mají něco za sebou, jsou mírně sešlapané a větrají otvorem nad palcem.
Nejraději běhá v bavlněném triku, v zimě přidá navrch flanelovou košili, která pěkně hřeje. Přesnost své váhy zná cca na ± 5 kg. O tepové frekvenci ví jen to, co se dozvěděl na základce v kurzu první pomoci. Když je mu teplo, tak si něco odloží, když je mu zima, tak si něco obleče.
Když má žízeň, tak se napije, když má hlad, tak se nají. Ručičkové hodinky má na zápěstí jen proto, aby věděl kolik je hodin. Když vidí běžce vědátora s hrudním pásem, přemýšlí co to má a myslí si, že je to nedodělaná podprsenka.
Když se rozhodne, že poběží nějaký závod, dostaví se k němu pravidelně 5 minut před startem, samozřejmě nerozcvičený, vždyť během prvních kilometrů má dostatek času na zahřátí. Většinou přesně neví, jak je daný závod dlouhý, tak pro jistotu začne pěkně svižně, vždyť do cíle se nějak dostane.
Občerstvovací stanice na trati bere jako možnost společensky pohovořit s ostatními spoluběžci, vždyť dva běžci si mají vždy co říct. Jedinou regeneraci po závodě a tréninku, kterou využívá je teplá sprcha a pár rezavých „iontových“ nápojů.
O běhání ví jen to, na co přišel sám systémem pokus – omyl nebo co zaslechl při zasvěcené diskuzi mezi ostatními běžci. Běh je částečně postradatelnou součástí jeho rozmanitého života.
Na závěr nutno říci, že je jedno jestli se spíše cítíte běžcem vědátorem nebo běžcem pohodářem, důležitější je, že se po každém tréninku nebo závodě cítíte lépe než před ním.
Autorem příspěvku je běžec a lékař v jedné osobě MUDr. Ondrej Krempaský – člen BK SAK Ložiska Karviná a ortoped Karvinské hornické nemocnice.
