I když jsem studijním zaměřením podnikový ekonom, tak trochu fušuju do ekonomické teorie a zajímá mě ekonomie vedlejšího proudu. Nezávisle na sobě jsem ve dvou knihách narazil na koncept tzv. positional goods.
Odkaz na článek

Já to moc neberu jako exhibicionismus, nebo snobství. V mém okolí je víc lidí, u kterých jsem kvůli běhu za blba a určitě mne za to neobdivují (natož aby záviděli!!!), než těch, kteří projevují uznání a zajímají se o mé výsledky. Beru to z jiné stránky: Když jste schopni vlézt v horách do nádherného potoka,(i když je ledový), nebo uběhnete maraton za slušnější čas, je to něco, co se nedá koupit.To musíte natrénovat. A pozor, moc těch věcí, které se nedají koupit nezbylo. Bohužel, podmínky k tréningu si mnoho lidí koupit lepší může a kupuje.

Velmi podnětná úvaha. Zaujala mě, a to také i pro, mě do současnosti neznámým termínem – " positional goods ". Na wikipedii je možno se dočíst, že " positional goods " jsou z ekonomického pohledu statky a služby, jejichž hodnota je téměř, ne-li stoprocentně, funkcí žádostivosti ostatních jí vlastnit, či s ní disponovat také. Zároveň je zde tvrzeno, že snaha o jejich získání je hra s nulovým součtem, neboť se jedná o, ze své podstaty, staky, zboží a služby, vzácné svým nedostatkem, alespoň z krátkodobého hlediska. Pokus je získat – nabýt, může jen hráč, na úkor nákladů ostatních – odtud tedy ona nula.

Chápu to spíše tak, že se jedná o statky získatelné primárně finančně ocenitelnou protihodnotou, než například skrocením vůle k podání fyzického výkonu. Ale kdo ví, ekonomické teorie a modely často zaskočí šíři svého záběru. Nicméně, jako vše, je i míra fyzického výkonu, což nikoho nepřekvapí, relatívní. Jistě bude existovat mnohem více lidí, kteří si budou přát a snít o denním běhu v rozsahu 30–40 minut. Myslím si, že mnohem méně lidí bude skutečně zvažovat možnost běžet 2 hodiny raději, než po stejnou dobu hrát fotbal ( pokud vůbec cokoliv z toho ), čímž netvrdím, že úměrně tomu může velmi pravděpodobně růst jejich obdiv ke všem, kdo toto podnikají.

Chci jen upozornit na různé hodnoty positional goods ( 30–40 min versus 2 hod ), takže obava autora článku z přemíry jeho vlastníků není, dle mého soudu, tak jednoduše definovatelná. Pak zde mohou existovat verbální ujišťování některých jedinců, že ti běžci jsou opravdu prdlí, potřebovali by více zaměstnat na vybití energe užitečným způsobem, ale může se mnohdy jednat o zakrývaný stres z obavy, že to pro ony dané jedince zřejmě nebudou dosažitelné positional goods ( vytrvalosní běhání ) a tudíž v dané hře jsou oněmi, kdo nesou náklady vyhrávajícího hráče ( např nemožnost si vychutnat jeho uvolněný serotonin, úbytek kalorií a dobré spaní, když oni zrovna v daný den grilovali ). Jsem přesvědčen, že dnešnímu společenskému postavení prospívá být schopen aktívně, plánovitě a vědomě uvolňovat serotonin akceptovatelným, prokazatelným způsobem – bývá to velmi vděčné a moderní komunikační téma.

Co mě za poslední dobu vždy znova dost překvapuje, je pocit, že běh jako takový, polarizuje lidí více, než ostaní sporty, činnosti. Dost lidí je vyhraněných na tu, či onu stranu, méně je " chladných ", neutrálních. Nezdá se Vám to také ? Že by běh, zejména vytrvalostní, byl opravdu statkem kvality positional goods ? V mém svědomí je jasno – totiž černo. Je tam mix exhibicionismu, snobství, ale také užitné hodnoty. Bůh suď, v jakém poměru. Moc si nefandím, bez ohledu na to jak, z mého pohledu, zvláštně, a nenadále, jsem k otázce běhání vlastně dodriftoval. Zdraví Ríša Pastor

Stejně jako Michal i já jsem velký fanoušek AC/DC. Dnes 5.října slaví jejich zpěvák Brian Johnson 64. narozeniny. Posílám do Austrálie přání všeho nej a panáčka na jeho zdraví si dám večer.

>> Nšoči, 04. 10. 2011 22:45:23

Ono to bylo myšleno spíš v rovině (a částečně jako reakce na debaty o tom, kdo jakým časem znevažuje maraton atd.) já jsem zaběhl maraton a já jsem king. Ne běhání „jen tak“ někde v lese, s kterým se člověk nechlubí :). Ta snobská (positional) stránka se tam vyskytuje právě jen v případě, že daný běžec neběhá jen z radosti. Protože viděno z jednoho možného úhlu pohledu, když uběhne maraton 30 lidí v republice, můžou se bít do prsou a pro ostatní jsou více méně polobozi, pokud ten maraton uběhne 30.000 lidí, už to ztrácí zajímavost výjimečnosti a glorifikace a positional aspekt se vytrácí. Doufám, že je autorův záměr teď jasnější :-).

Technicky vzato, aby se běh stal positional goods, neměl by zvyšovat prestiž a tím pádem zvyšovat status běžce? To se myslím neděje, už proto, že by muselo existovat skupina, která by měla eminentní zájem běhat, aby zvýšila svoji prestiž, ale z (především) ekonomických důvodů, si to nemůže dovolit.