Absolutní vítěz mužů v Olomouci Petr Vymazal z SK Salix Grymov /29:04/ stejně jako vítězka žen, domácí Lenka Planičková /AK Olomouc – 29:29/ se stali vítězi Běhu kolem Moravy.
Závod dnes odstartovala zraněná Petra Kamínková, která zároveň přijala roli fotografky. Byl to boj od samého začátku a tak se bylo na co dívat. Ostatně to dokumentují i dosažené časy prvních borců a borkyň. Muži absolvovali 8,7 km, ženy pouze 6,9 km.
MUŽI BOJOVALI JAKO O ŽIVOT
Druhý v celkovém pořadí Jarda Martínek /TRISK Olomouc/ byl v cíli za 29:09, tedy jen pět vteřin za vítězem. Ovšem třetí Milan Wurst /AK Šternberk/ zaběhl čas 29:10, tedy jen vteřinu na druhého, o další dvě vteřiny pak zaostal časem 29:12, čtvrtý v pořadí, Petr Kučera z SK Salix Grymov.
ŽENY SKVĚLE
Druhá v cíli byla nestárnoucí Marie Hynštová /AHA Vyškov – 29:33/, která zůstala za vítězkou jen čtyři vteřiny a pouhou vteřinu před Jarmilou Palíškovou z SK Salix Grymov. Zde je ostatně vidět, že borci z grymovského běžeckého klubu měli v Olomouci žně.
Grymovští jsou na tom opravdu velmi dobře, jak bylo vidět i minulý týden v Plzni na půlmaratonu.
FEŤÁCI
23. ročník Běhu kolem Moravy uspořádal Atletický klub Olomouc tradičně na stadionu TJ Lokomotiva Olomouc. Organizátoři připravili pro děti závod na 1000 metrů, aby potom vypustili běžce z tartanové dráhy do blízkých Bezručových sadů.
Bohužel letošní běh měl obrovskou kaňku, kterou ovšem pořadatelé nemohli ovlivnit. Právě v průběhu závodu totiž firma, která provádí dopravní značení, lajnovala silnici barvou, která zrovna moc nevoněla. Její agresívní výpary cítím na sliznicích ještě teď. Stejně na tom byli i ostatní běžci.
Tento závod je zařazen do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je vidět, že pomalu vrcholí boje o umístění na předních příčkách jednotlivých kategorií.
A CO NA TO ŘEKLI NEJLEPŠÍ?
„Já se jen vezl v závěsu,“ usmíval se Petr Vymazal spokojeně. „Nic jsem netáhl a taky mi to kluci docela dobře rozběhli, takže jsem si pak jen v posledním kole počkal a v seběhu v parku trochu zrychlil. Potom už jsem jen kontroloval, aby se na mě nedotáhli.“
Také celkově druhý Jarda Martínek nebyl zklamaný: „Piluji teď techniku podle tvého posledního článku“, řekl mi: „Hlavně pohyb rukou mám dost špatný, tak na tom pracuji a dnes jsem to použil už ve finiši a vyplatilo se to. Dokázal jsem si s mnohem mladšími kluky poradit.“ Mimochodem Jarda byl dnes nejlepší veterán. Všechna čest.
„Já rovinu moc nemusím,“ tvrdil třetí Milan Wurst. „Mám raději kopcovité tratě, ale řídil jsem se podle Petra Vymazala. Nikam jsem se moc netlačil a čekal na konec. Ale i tam to bylo na tartanové dráze hodně rychlé.“
„Odtáhli jsme to s Jardou Martínkem v podstatě celé,“ smál se šéf týmu SK Salix Grymov, Petr Kučera. „V podstatě jsme to udělali jako cyklisti, roztáhli to klubovému parťákovi Petrovi Vymazalovi a dovlekli ho skoro až do cíle. Pak už to bylo na něm. A ani moc pomalé to nebylo. První dva kilometry jsem měl za 6:06, pak jsme to trochu zvolnili, ale myslím si, že dnes tu padl traťový rekord, který držel Tomáš Blaha. Já na ten rychlý závěr už pak neměl, protože přece jen je cítit ještě osobák z plzeňského půlmaratonu, nicméně jsem celkem dnes nadšený. Dařilo se nám všem.“
Lenka Planičková, coby také moje svěřenkyně, mě varovala zachmuřeně již před startem: „Necítím se nijak dobře, asi to nebude moc dobré.“
Nakonec opak byl pravdou, jak to tak obvykle bývá. V cíli se usmívala na celý svět: „Nevím jak je to možné, ale nějak jsem se rozběhla a vydržela to šílené tempo v čelní skupině. A pak na dráze, kde pravidelně závodím, jsem si už musela umět poradit. To by bylo špatné, kdybych to nezvládla.“
Marie Hynštová to okomentovala celkem dost lakonicky: „Odtáhla jsem to v podstatě celé, ale neutrhla jsem holky na trati a přivezla je za sebou až do cíle. Tam už bylo asi zřejmě jasné, že mě to mládí musí utéct, ale druhé místo jsem přece jen uhájila.“
„Po tom tříměsíčním vysokohorském letním soustředění, na které mě zavedlo moje povolání, se snad konečně zase trochu rozběhám,“ zhodnotila svůj výkon Jarmila Palíšková. „Zatím to bylo dost rychlé, ale půjde to. Navíc ještě byl přece jen v nohách trochu znát půlmaratón, který jsem absolvovala minulou sobotu.“
JAKO VÁŇA NA VELKÉ
A co já? Když jsem viděl ráno tu kosu, na teploměru nula, čepice na hlavě, šála kolem krku a rukavice na rukách, nemyslel jsem si, že se dá vůbec běžet. Natož tak rychle. Jenže pak sluníčko trochu prohřálo vzduch a já se odvážil i do kraťasů. A udělal jsem dobře.
Začal jsem s rozvahou, jako Váňa v Pardubicích minulou neděli, ostatně už na to máme oba věk, on ovšem jiné zkušenosti a hlavně jiné výsledky. Nechal jsem vpředu tu moji kategorii trochu vybláznit, stačilo mi držet jen stále rovnoměrné tempo. Na vteřinu každé kolo stejně.
Ve finiši jsem trochu zrychlil, na prvního borce v mojí kategorii, Lojzu Škrabánka, který se vrací po dlouhých zdravotních potížích, to však zdaleka nestačilo.
S druhým místem jsem byl nakonec spokojený. Je nutné ale objektivně podotknout, že nejlepší vytrvalci z Olomouckého poháru mezi padesátníky dnes na startu nebyli. Ale na to se historie neptá :-)
Takže na závěr spokojenost. Hlavně dobrá parta kolem, to mám rád, kvůli tomu na závody jezdím nejraději. Tak se snad zase potkáme někde příští týden. Budu se těšit!
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
