Minulou sobotu se uskutečnil už devátý ročník mírně netradičního běhu zvaného Welzlův kufr. Tento závod se každoročně v lednu pořádá v Zábřehu, rodišti Jana Eskymo Welzla.
Je součástí festivalu Welzlování, což je seriál více či méně recesistických akcí k uctění památky tohoto slavného rodáka.
Welzlův kufr je vlastně kufr dvojitý, dopoledne se běží přes kopec Humenec a podél Moravské Sázavy Welzův kufr – krosový závod, a odpoledne pak Welzlův kufr – recesistický běh s kufrem v ruce do kopce Humence (nejlépe ještě v dobovém oděvu a slivovicó v ruce).
Jak říkával Welzl: „Prondo, prondo. Neprondo, neprondo.“
Samotný krosový závod se běží na trati dlouhé 4,5 km s jedním prudkým kopcem a zbytkem po rovině kolem Moravské Sázavy.
Bývá pravidlem, že povrch trasy je velmi náročný, často zasněžený nebo pokrytý souvislým ledem.
Letos měl závod historicky nejkvalitnější obsazení v hlavním závodě: vítězství se stalo kořistí zkušeného Petra Strachoty. Také ostatní běžci si zaslouží ocenění, včetně dvou žen, které doběhly do cíle.
Děti, kterých se letos kvůli mrazivému počasí sešlo méně než v minulých ročnících, běžely samostatný, kratší závod.
Všichni účastníci byli po skončení odměněni upomínkovými předměty a občerstvením v restauraci Rafanda.
Celý závod se sice nese v mírně recesistickém duchu, ovšem jako takový je velmi náročný a dokáže kvalitně prověřit připravenost běžců.
Pořadatelský tým v čele s Jardou Strachotou a Pavlem Zubíkem doufá, že v příštích ročnících si do Zábřehu bude nalézat cestu stále více milovníků zimního běhání.
A jak se běhalo odpoledne s kufrem si přečtěte tady
