Luboš Mikyska z Prahy běhá v letošní sezóně výborně. Zařadil se do širší české špičky a v Budějovicích to potvrdil. Doběhl na 15. místě absolutně a pátý z Čechů. Jaký byl závodní den z jeho pohledu?

Do Budějic jsem přijel v poledne a vydal se přes celé město pěšky do kempu, kde jsem si postavil v dešti stan. V kempu jinej stan nebyl, než můj. Pak jsem šel zpět, odprezentoval se, nakoupil, vrátil se do stanu a na hodinu si ještě lehnul a usnul. Dvě hoďky před startem jsem dal kafe, kouknul se na jeden z doprovodných běhů a šel se připravit na závod. Potkal jsem Jitku s Klárkou, což bylo příjemné překvapení, domluvili jsme se na společném startu na maratonu v Lisabonu.

Můj cíl byl v závodě porazit naši olympioničku Ivanu Sekyrovou a pokud ucítím možnost, tak atakovat svůj osobák 1:15:24. Ivana měla za cíl kvalifikační limit na MS v půlmaratonu 1:14:30. Hned od startu jsem se za ní zavěsil a čekal, co se bude dít. Po asi jednom km nás doběhl Ivanin vodič Honza Sokol a ujal se diktovat tempo.

Držel jsem se s nimi v pohodě, nikdo další s námi neběžel a já si to dokonale užíval. S vodičem před sebou se člověk může koncentrovat jen na sebe a nemusí furt koukat na hodinky, má čas vnímat i okolí, diváky, kteří tady byli báječní. I když jich nebylo tolik jako třeba v Olomouci, dělali skvělou atmosféru, navíc hodně fandili Ivaně, která se už asi stala známou osobností díky své kvalifikaci do Londýna.

Tyhle chvilky jsem si fakt hodně užíval. Vodič držel správné tempo, před námi asi sto metrů na dohled byla jedna z Keňanek, aktuálně druhá v pořadí žen. Vodič jí chtěl doběhnout, ale Ivana začala mít potíže s tempem a tak dostal příkaz zpomalit.

V tu chvíli jsem se rozhodl jim pomoci, byli jsme na devátém km, a šel jsem před vodiče, ti dva se zařadili za mně a po několika stovkách metrů jsem při průběhu centrem na dlažbě stáhnul Keňanku na padesát metrů. To už jsem byl na náměstí na metě deset km, kde jsem se ohlédl a vidím, ze Ivana s vodičem na mě ztrácí. Rozhodl jsem se od teďka běžet sám svoje tempo.

Leč moje ztráta na Keňanku se zas mírně zvýšila, za jedenáctém km se na mě dotáhl L. Stejskal a já se za něj na další dva km zavěsil, on mi pak ale začal cukat tempem a tímhle způsobem mě odpojil. Od té doby jsem až do cíle běžel úplně sám. Ještě na sedmnáctém km to vypadalo na čas na hranici osobáku, ale pak jsem začal tuhnout a v cíli z toho byl čas 1:16:24, přesně minutu za osobákem, Ivana doběhla asi minutu a půl po mně. Měl jsem radost z celkového 15. místa i pátého v rámci ČR.

Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nejčastěji jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou.