O víkendu se konalo 43. Mistrovství ČR v atletice mužů a žen. Letošní ročník se konal ve Vyškově a nešlo jen o medaile. Je olympijský rok a spousta atletů se zde snažila splnit limit pro Londýn. A úspěšně.
Odkaz na článek

Menší korekce: Bartoničková má v článku zkomolené jméno, Denisa zaběhla „jen“ 54.38. Zajímavé byly i 3000m překážek, kde Homoláč slušně zvadl a na bednu se s Kocourkem a M. Kučerou podíval i mladý Olejníček. O 4×400m nemluvě, to byl v podání Dukly Fičák! Každopádně bezva podívaná u nás doma ve Vyškově!

Opraveno. Pepo díky za upozornění. Horko způsobuje nejen úpal, ale někdy i krátkodobou slepotu :-) Díky :-)

>> vsacánek, 17. 06. 2012 23:57:29

Díky za korekci. Píšeme ve dne v noci a to se pak chybička občas vloudí. :-)

Chtěla bych se zeptat trenéra Iva Domanského, jak hodnotí výkon a přípravu své svěřenkyně Terezy Zuzánkové. Toto mistrovství totiž mělo být jedním z letošních vrcholů jejich spolupráce trvající již tři čtvrtě roku, začíná tedy být na čase skládat účty. Upřímně, tato běžkyně ani její časy by nezaujaly, kdyby Ivo od loňského podzimu nechodil a neotravoval běžkyně z Prahy, Kladna a okolí výroky jako „Tereza už zaběhne půlmaraton pod hodinu dvacet a porazí tě,“ „až poběží Tereza za dva roky maraton, nebude to pod tři hodiny, ale pod 2:49 a získá pozvání na velké evropské maratony,“ „už ti dá půl minuty na trojku/tři až čtyři minuty na desítku“ a podobně. Loni v srpnu, ještě před trenérským působením Iva, zaběhla Tereza kopcovitou pětku Krčský Lomcovák za 17:49, pouhou minutu dvacet pět za mužským traťovým rekordem. Proč po devítiměsíčním odborném trenérském působení nebyla schopna alespoň zopakovat tento čas na MČR na dráze? Ve Vyškově přitom nešlo o náhodný výpadek, spíše o potvrzení současného stavu – ani na předchozích kolech se jí nepodařilo prolomit hranici 18 minut na pětku, 10:30 na trojku či 38 minut na desítku. Proklamovaná „běžkyně širší české špičky“ tak nedosáhla ve Vyškově ani na první desítku, a to ve startovním poli chyběla řada předních běžkyň, namátkou třeba Ivana Sekyrová, Táňa Metelková, Pavla Schorná, Pavla Havlová či Radka Churaňová. Pod vlivem hecování Iva se vztahy na bězích v Praze a okolí dostaly do té roviny, že běžkyně si na startu navzájem přejí úspěch proti Tereze, gratulují si, když ji porazí, případně korigují svůj závodní kalendář tak, aby se s ní na závodech vůbec nepotkaly. Trenér tak díky své vychloubačnosti a velkým očím spoustu běžkyň naštval a tu svoji dostal do nezáviděníhodné situace, kdy ostatní běžkyně pořádají na každém závodě hon na ni. Běžkyně, které na svém kontě ten půlmaraton za 1:20 nebo maraton pod 2:50 mají, skřípějí zuby, neboť vědí, co k jejich výsledkům vedlo, a u většiny z nich nebyly ty výkony produktem nějakého minimalistického plánu. On je trochu rozdíl, dovést muže tělocvikáře k času kousek nad tři hodiny, a ženu bez podobného všestranně sportovního základu k maratonu pod 2:49. S běžcem připravujícím se na jarní maraton v Praze se povedlo splnit i překročit cíl, který byl ovšem vzhledem ke kvalitě i vlastní soudnosti trénovaného postaven tak, že splnit a překročit ho bylo možné. Tak to má ovšem být – stanovit cíl dle současných možností a při příznivém průběhu tréninku se dočkat jeho překročení. Oceňuji sice, že tentokrát si dal Ivo ambicióznější cíl, považuji ale za zbytečné řadit tuto běžkyni do širší české špičky jen proto, že ji tam trenér pasuje, ač ona ty výkony ještě nezaběhla. Na MČR běžkyně i trenér zklamali, a vzhledem k předchozím vehementním proklamacím úspěchu mu to zde s radostí dávám sežrat i s navijákem. Ať žije Divoká Šárka, Krčák fuj! Iva